BÁRTA, Jan Baptista Josef (18. 3. 1921 Příbram – 9. 12. 1982 u Hradce Králové)

Římskokatolický kněz, teolog, organizátor neoficiálního teologického vzdělávání, člen řádu františkánů a vůdčí postava jednoho z největších proticírkevních politických procesů „Josef Bárta a spol.“

Pocházel z dělnické rodiny. Reálné gymnázium vystudoval v rodné Příbrami. Od mládí se věnoval skautingu. Během okupace vstoupil do noviciátu a byl totálně nasazen v Říši. Po skončení války se konečně mohl věnovat studiu teologie. Po kněžském svěcení v roce 1947 se stal administrátorem v Kadani a od roku 1949 v Praze. Zároveň se připravoval na složení doktorátu, ale změněné politické poměry obhajobu již neumožňovaly.

Již v červnu 1949 patřil J. B. J. Bárta mezi kněží, kteří bez jakéhokoliv zaváhání přečetli pastýřský list Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky. Jako člen františkánského řádu byl v rámci první etapy akce K společně s dalšími řeholníky internován a přes centralizační tábory v Hejnicích a Bohosudově se dostal do internačního tábora v Želivi, odkud však společně s nemocným Františkem Maráškem v září 1950 uprchl. Během několikaměsíčního ukrývání navázal na svoji předchozí pastorační činnost s katolickou mládeží v rámci Katolické akce. S apoštolskou zapáleností sobě vlastní organizoval činnost mládežnických kroužků inspirovaných belgicko-francouzským hnutím dělnické křesťanské mládeže JOC či hnutím studentské křesťanské mládeže JAC. Bez platného státního souhlasu konal exercie, sloužil mše, zpovídal.

K zatčení J. B. J. Bárty došlo 11. dubna 1951. Během šestnáctiměsíční vyšetřovací vazby byl tvrdě vyslýchán. Hlavní líčení Státního soudu v Praze se konalo ve dnech 28. října až 1. listopadu 1952. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek. J. B. J. Bárta byl jako vedoucí skupiny „Bárta Josef a spol.“ odsouzen pro trestný čin velezrady k 20 letům těžkého žaláře, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu deseti let. Během věznění prošel uranovými pracovními tábory na Jáchymovsku i pevnými věznicemi Leopoldov, Pardubice, Mírov a Valdice. I za mřížemi patřil k předním osobnostem organizujícím náboženský život ve věznicích. Podmínečně propuštěn byl až 13. dubna 1966.

Po propuštění nějaký čas pracoval v příbramských dolech. V 60. letech se zapojil do obnovy řeholního života a krátce vykonával i kněžskou službu. S příchodem tzv. normalizace začal pracovat na vytváření neoficiálních řeholních komunit. Byl iniciátorem propracovaného programu tajného vzdělávání řeholníků. Podobně jako před zatčením konal bez státního souhlasu exercie a přednášel. V listopadu 1980 byl znovu vyšetřován a následně v dubnu 1981 odsouzen Okresním soudem v Liberci za maření státního dozoru nad církvemi. Trest šestnácti měsíců nepodmíněného žaláře ze zdravotních důvodů nenastoupil. Zemřel na srdeční infarkt během řízení automobilu. Pochován byl v Liberci-Ruprechticích. V prosinci 1990 byl Krajským soudem v Brně dle zákona č. 119/1990 plně rehabilitován. V roce 2004 obdržel od Institutu františkánských studií Plaketu sv. Anežky České.

Prameny:

ABS, f. Vyšetřovací spisy, vyšetřovací spis arch. č. V-691 MV.
NA, f. Správa Sboru nápravné výchovy, nezpracováno, osobní spis Jana Baptisty Josefa Bárty.
NA, f. Státní soud Praha, nezpracováno, sp. zn. 6 Ts I 84/52.

Literatura:

Církevní procesy padesátých let. (Kolektiv autorů, vědecká redakce Jan Stříbrný). Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002.
DACHOVSKÝ, Karel: Cesta františkánského kněze Jana Bárty. Historická studie o knězi vězněném 16 let pro víru. Řád, Praha 1992.
DACHOVSKÝ, Karel: Umlčený zvon. Řád, Praha 1991.
HANUŠ, Jiří: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století. CDK, Brno 2005, s. 10–11.
VAŠKO, Václav: Dům na skále 3, Církev vězněná 1950–1960. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008.
VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004.