politický monstrproces se členy nekomunistických stran Soudní líčení s „dr. Miladou Horákovou a spol.“ je označováno za největší politický proces v komunistickém Československu. Jednalo se o první soudní kauzu, na které se velkou měrou podíleli sovětští poradci. Ti zavedli nepřetržité výslechy, konfrontaci obviněných s vynucenou výpovědí jiných vězňů a otázkové protokoly. Poprvé se také uplatnila dohoda mezi StB, prokurátory a soudci, že přelíčení bude postupovat podle předem vypracovaného scénáře. V rámci třináctičlenné skupiny byli souzeni představitelé nekomunistických politických stran. Obviněno bylo osm bývalých funkcionářů ČSNS, dva členové ČSL a dva představitelé sociální demokracie. Záviš Kalandra byl charakterizován jako trockista. Obžalovaní v monstrprocesu „dr. Horáková Milada a spol.“ se nesmířili se změnami, ke kterým došlo v zemi po únoru 1948. Odbojová činnost příslušníků politických stran se zpočátku omezovala pouze na vzájemné schůzky, diskuzi o politické situaci v republice a na letákové akce. Snažili se zůstat v kontaktu s představiteli nekomunistických stran, kteří odešli do exilu, a informovat je o situaci v zemi. Jako nejdůležitější úkol vnímali udržet politické přesvědčení svých stoupenců a podporovat postižené. V ČSNS se zformovala „politická šestka“, která fungovala jako určité prozatímní vedení strany. Vznikla také hospodářská rada ČSNS, která byla složena z ekonomických odborníků a měla sledovat hospodářský vývoj země. V září 1948 se sešli představitelé nekomunistických stran na faře ve Vinoři, aby jednali o možnosti vzájemné spolupráce. Za sociální demokraty se schůzky účastnili Vojta Beneš a Zdeněk Peška. ČSNS zde zastupovala Milada Horáková a Josef Nestával (kteří byli současně členy národněsocialistické „politické šestky“), ČSL reprezentoval Vojtěch Jandečka. Na podzim 1948 se začal formovat program opozičního hnutí. Pod vlivem příprav konference amerických velvyslanců v Evropě formulovali Oldřich Pecl, Andělín Šulík a Antonie Kleinerová Memorandum o československé demokratické opozici o situaci v Československu a o opozici proti režimu. Memorandum mělo být zasláno za pomoci velvyslanectví USA na konferenci. Milada Horáková byla zatčena 27. září 1949. Následovalo zatčení většiny bývalých ústředních funkcionářů ČSNS. Dne 8. listopadu 1949 začalo v ruzyňské vazební věznici vyšetřování. Hlavní slovo měli sovětští poradci, kteří zavedli nové metody vyšetřování dle sovětského vzoru. V prosinci 1949 měli vyšetřovatelé dostatek informací, aby zahájili „výrobu“ samotného procesu. Soudní líčení s „dr. Miladou Horákovou a spol.“ se konalo 31. května–8. června 1950 v Praze. V čele Státního soudu stanul JUDr. Karel Trudák. Prokuraturu zastupovali JUDr. Josef Urválek, JUDr. Jarmila Brožová, plk. JUDr. Juraj Vieska a JUDr. Jiří Kepák. Souzeno bylo třináct osob, které byly obžalovány z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Padly čtyři rozsudky smrti pro M. Horákovou, Z. Kalandru, Jana Buchala a O. Pecla. Popravy byly i přes protesty významných světových osobností vykonány 27. června 1950 v Praze na Pankráci. A. Kleinerová, J. Nestával, Jiří Hejda a František Přeučil byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na doživotí. Zbytek trestů se pohyboval v rozmezí od patnácti do 28 let těžkého žaláře. Tresty odnětí svobody byly doprovázeny finančními tresty, konfiskací majetku a ztrátou občanských práv. Proces byl doprovázen propagandistickou kampaní. V průběhu soudního líčení přicházely rezoluce žádající tvrdé potrestání viníků. Navazovalo na něj dalších 35 tzv. okrajových procesů. Obžalováno bylo celkem 639 osob. Bylo uděleno deset trestů smrti, 48 trestů odnětí svobody na doživotí a další tresty odnětí svobody v celkové výši 7830 let. Zproštěno viny bylo pouze 21 obžalovaných.