Miroslav Dvořáček (1928)

Miroslav Dvořáček se narodil v roce 1928 v Kostelci nad Orlicí v rodině státního úředníka. Vychodil zde měšťanku a nastoupil na gymnázium. Během studií se seznámil s Miroslavem Juppou, který za války přestoupil do Kostelce ze zavřeného rychnovského gymnázia a našel tu ubytování u rodiny Dvořáčkových. Po absolvování gymnázia v roce 1947 byli oba přijati na LVA – Leteckou vojenskou akademii v Hradci Králové. Jejich působení na akademii však nemělo dlouhé trvání. Po únorovém převratu došlo k všeobecně známým čistkám v armádě. Ty se nevyhnuly ani studentům letecké školy. Záhy po únoru 1948 bylo vyloučeno celkem 86 akademiků. Jeden z nich byl zastřelen při pokusu o útěk za hranice, 28 jich bylo uvězněno, dvaceti se podařilo uprchnout. Dvořáčka s Juppou vyloučili 21. ledna 1949 a přeložili k náhradnímu leteckému pluku do Vysokého Mýta, kde vykonávali práci pozemního personálu. Po několika týdnech byli informováni o svém převelení do Plzně, kde měli nastoupit k pěšímu pluku. V pátek 13. února 1949 dostali rozkaz k přesunu. Opustili kasárna ve Vysokém Mýtě, ale do Plzně ten den nedorazili. Vědomi si své bezvýchodné situace a nejisté budoucnosti, rozhodli se již před několika měsíci utéct na Západ a přihlásit se tam k letectvu. Přesun do Plzně jim poskytl vhodnou příležitost. Nejprve se rozjeli domů – Dvořáček do Kostelce, Juppa do Týniště. Vyzvedli si civilní šaty a sbalili nejnutnější věci. Téhož dne se opět setkali v rychlíku do Prahy, kde se na záchodě převlékli do civilu.

Ve službách generála Moravce

V Praze si koupili kompas a mapu pohraničí, ze které nastudovali trasu útěku přes Trojmezí na Šumavě. Přespali v Chotkových sadech pod širým nebem a druhý den odjeli z Wilsonova nádraží do Českých Budějovic a dále stopem do Českého Krumlova. Odtud se dostali autobusem do obce Ovesná a vyrazili podle kompasu směrem na Trojmezí. Kolem osmé večer překročili hranici a přespali v lese, ráno pokračovali dál do Německa. Zanedlouho narazili na německého pohraničníka, který je odvedl k osobní prohlídce a výslechu na celnici. Poté byli odesláni do uprchlického tábora Leopoldkaserne v Mnichově, tvořeného šesti budovami bývalých kasáren. Zde Dvořáček s Juppou prodělali výslech u CIC. Ten měl odhalit jednak skutečné motivy jejich útěku a zároveň posloužit k získání informací. Během výslechu popsali kasárna, výcvik, nakreslili mapy letišť, udali počet letadel, personálu atd. Po měsíci v Leopoldkaserne je společně s dalšími 150 krajany přesunuli do tábora pro československé uprchlíky v Eichstättu. V říjnu 1949 byl tábor zrušen a jeho obyvatelé přestěhováni do Hindenburgkaserne u Ulmu. V polovině listopadu 1949 byli Dvořáček, Juppa a jejich bývalý spolužák z akademie Josef Hájek, který dorazil do Ulmu několik týdnů předtím, pozváni do nenápadné vily nedaleko uprchlického tábora. Zde se setkali s generálem Františkem Moravcem, který jim nabídl práci pro „československou zpravodajskou službu podporovanou Američany“. Mladí piloti mohli asi jen stěží odmítnout nabídku bývalého legionáře, legendárního velitele československých tajných služeb a válečného hrdiny. Přijali s podmínkou, že jim generál Moravec poté, co odvedou svoji práci, zajistí umístění u letectva. Koncem listopadu odjeli z uprchlického tábora do vily s krycím názvem Okopanina, kde započal jejich výcvik kurýrů. Během následujících šesti týdnů prošli teoretickým i praktickým výcvikem. V prosinci těsně před Štědrým dnem byli Dvořáček s Hájkem informováni o své první misi. Společně měli překročit hranici do Československa a dostat se do Prahy, kde se každý měl věnovat svému úkolu. Dvořáček měl kontaktovat ing. Václavíka, vysoce postaveného zaměstnance Chemapolu, získat jej pro poskytování informací z oboru chemického průmyslu a domluvit s ním způsob předávání zpráv. 27. prosince v noci překročili hranici a pěšky došli do Domažlic na nádraží, kde je opustili jejich průvodci. Dvořáček s Hájkem se dostali vlakem do Prahy. Tam se jejich cesty rozdělily, aniž by věděli, co je cílem toho druhého. Hájek pokračoval vlakem dál, Dvořáček vystoupil na smíchovském nádraží a vydal se pěšky na Václavské náměstí, odkud chtěl telefonicky kontaktovat ing. Václavíka. Od té doby chvíle měl vtíravý pocit, že je sledován. Začal přejíždět tramvají po Praze, aby případné pronásledovatele setřásl. Jeho pocit byl natolik intenzivní, že se rozhodl odjet zpět do Domažlic. Zde se na smluveném místě setkal s převaděčem. Společně čekali dva dny na Hájka, který se však neukázal. Z archivních materiálů vyplývá, že byl odhalen a zatčen při namátkové kontrole na Wilsonově nádraží, kde po příjezdu usnul na lavičce. Po návratu do Německa se Dvořáček opět zapojil do výcviku. Začátkem března 1950 bylo rozhodnuto o jeho další cestě do Československa, při které se měl znovu pokusit navázat kontakt s ing. Václavíkem. Přes hranici jej měl tentokrát převést převaděč, který předtím doprovázel Juppu. 13. března byli vysazeni z auta poblíž příhraniční obce Rittsteig. Zahaleni v krycích bílých pláštích překročili hranici a pokračovali směrem na Nýrsko. Po dvou hodinách chůze dorazili na samotu U Vítků u obce Pocínovice, kde již po několik generací hospodaří rodina Toušů.

14. 3. 1950 – den zatčení

Druhý den brzy ráno Dvořáček samotu opustil. Stejně jako ostatní příchozí i jeho doprovázel na nádraží Josef Touš, syn hospodáře a převaděče Václava Touše. Nastoupili do vlaku a od té chvíle jako by se neznali. V Praze se Touš obrátil a odjel zpět do Pocínovic. Dvořáček vystoupil na smíchovském nádraží a vydal se splnit svůj úkol – vyhledat ing. Václavíka. Cestou z nádraží nakoupil tři klobouky, dvoje rukavice a další věci pro kamarády v Německu. V telefonní budce pak marně hledal číslo na ing. Václavíka. Přejížděl sem a tam po Praze a přemýšlel co dál. Nasedl na tramvaj č. 22 s tím, že na chvíli zmizí z centra. Cestou přes Mánesův most zahlédl z tramvaje Ivu Militkou, svou známou. Vystoupil a doprovodil ji do studentské koleje Kolonka. Krátce po poledni Dvořáček odešel z Kolonky hledat ing. Václavíka. Odjel na Stalinovu třídu na Vinohradech, kde měl Václavík bydlet. Na dané adrese jej však nenašel. Hledal ho i podle jmenovek na dveřích v okolních domech, ale marně. Pomalu se blížila doba, kdy lidé končí v zaměstnání. Dvořáček se rozhodl počkat před budovou Chemapolu v Panské ulici a pokusit se ing. Václavíka poznat podle popisu. Nikoho, kdo by tomuto popisu odpovídal, však nezahlédl. Rozhodl se tedy odložit pátrání na další den a odjel do Kolonky k Ivě Militké. Tady byl kolem půl osmé večer zatčen. V září 1950 byl Dvořáček souzen za zběhnutí, vyzvědačství a velezradu. Prokurátor navrhoval trest smrti. Nakonec mu byl 6. září vyměřen trest 22 let těžkého žaláře, pokuta 10 000 Kč, propadnutí veškerého majetku a ztráta občanských práv na dobu 10 let. Hlavní část trestu si odpykával v táborech Vojna a Bytíz u Příbrami. Propustili ho po téměř 14 letech s podmínkou do roku 1970. Čtrnáct dní po invazi armád Varšavské smlouvy do Československa odjel Miroslav Dvořáček s rodinou do Jugoslávie, odkud se již domů nevrátil. Od té doby žije v emigraci. Příběh Miroslava Dvořáčka byl sestaven na základě informací, které o něm v rámci vyšetřování zjistily tehdejší bezpečnostní složky. Podle toho je třeba k němu přistupovat.