Případ Babice

Dokumenty zvířeckého činu teroristů v Babicích na výstavě „30 let KSČ“. Ve třech skleněných skříních jsou zde vyloženy jak americké, tak německé zbraně, granáty a třaskavinové nálože, tak i růžence a jiné předměty, nalezené u zneškodněných vrahů, kteří zabíjeli v žoldu amerických imperialistů. Dobový text, červenec 1951 (zdroj: ČTK)
Dokumenty zvířeckého činu teroristů v Babicích na výstavě „30 let KSČ“. Ve třech skleněných skříních jsou zde vyloženy jak americké, tak německé zbraně, granáty a třaskavinové nálože, tak i růžence a jiné předměty, nalezené u zneškodněných vrahů, kteří zabíjeli v žoldu amerických imperialistů. (Dobový text, červenec 1951)
(Foto: zdroj ČTK)

V létě roku 1951 byli v jihomoravské vesnici Babice (poblíž Moravských Budějovic) zastřeleni tři funkcionáři KSČ. Pozdě večer v pondělí 2. července se v babické škole konala schůze místního národního výboru. Účastnili se jí čtyři funkcionáři tzv. lidové správy: řídící učitel Tomáš Kuchtík (předseda místní organizace KSČ a místního národního výboru), lesní dělník Josef Roupec (místopředseda MNV), skladník Bohumil Netolička a tesař František Bláha (předseda babického akčního výboru Národní fronty). Kolem půl jedenácté schůzi komunistů přerušili dva muži ozbrojení samopaly. Vtrhli do školní třídy, v níž místní funkcionáři jednali. Donutili komunisty, aby vyšli na chodbu, kde tři z nich zastřelili. Útok přežil pouze František Bláha.

Babickou školu přepadla skupina vedená záhadným „kapitánem“ Ladislavem Malým (1920). Malý se vydával za speciálního agenta americké CIC. Byl údajně vyslán do Československa s tajným úkolem, aby pražského arcibiskupa Josefa Berana ilegálně převezl do zahraničí. Ve skutečnosti musel Malý z centrály CIC v Rakousku uprchnout, neboť zpronevěřil peníze, které měl vyplácet spolupracovníkům CIC v Československu. Je možné, že podobně jako řada dalších agentů-provokatérů navázal spolupráci s StB. Skupinu kromě Malého tvořili tři mladí sedláci, kteří se po zkušenostech s kolektivizací rozhodli aktivně vystoupit proti komunistickému režimu. Bratři Antonín (1929) a Stanislav (1931) Plichtovi hlídali před školou, Antonín Mytiska (1927) spolu s Malým přepadl schůzi MNV.

Komunistická moc efektivně využila ideologický potenciál tohoto zločinu. Již před útokem na schůzi babických komunistů Státní bezpečnost v kraji, kde existoval silný odpor proti probíhající kolektivizaci, vyšetřovala a zatýkala. Pozornost StB se zaměřila především na vlivné selské rody, které se stavěly proti zakládání jednotných zemědělských družstev, a na katolickou církev, jež pro KSČ představovala hlavního ideového protivníka. V okolí Třebíče a Jihlavy byly přitom pozice katolické církve poměrně silné a místní funkcionáři strany tak při „budování socialismu“ často naráželi na odpor věřících. Z toho důvodu působila v kraji řada agentů-provokatérů, kteří se pokoušeli významné sedláky a katolické faráře zaplést do kompromitujících aktivit, zaměřených proti komunistickému režimu. Prokazatelně takto na Třebíčsku působil kupříkladu údajný agent CIC „major“ Vašek – ve skutečnosti důstojník StB František Mareček. Připravovala se série politicky motivovaných procesů, v níž by se veřejnosti představila „skutečná tvář“ katolické církve a „vesnických boháčů“, tzv. kulaků.

Jedním z těchto agentů-provokatérů zřejmě byl i Ladislav Malý, který zorganizoval a vedl přepadení školy v Babicích. Jeho spojení s StB se však historikům nepodařilo přímo dokázat, mimo jiné z toho důvodu, že byl při zásahu Sboru národní bezpečnosti, armády a Lidových milicí zastřelen. Vyšetřování babického případu navíc proběhlo v nezvykle rychlém tempu (první proces začal již deset dní po tragických událostech) a případ nebyl dostatečně zdokumentován. Nedostačující byly i kriminalistické expertizy, nebyla provedena ani balistická analýza použitých zbraní.

Malého skupina byla dopadena již 3. července odpoledne, tedy hned druhého dne po činu. Pachatelé se ukrývali v žitném poli mezi obcemi Čáslavice a Bolíkovice, při zásahu byl zastřelen Ladislav Malý a Antonín Plichta, jeho bratr Stanislav byl těžce zraněn. Bez následků přežil zátah SNB, armády a Lidových milicí pouze Antonín Mytiska. Ten se stal také hlavní postavou prvního procesu, který se konal v Jihlavě již deset dní po událostech v Babicích. Byl odsouzen k trestu smrti a spolu s dalšími šesti „spolupachateli“ již 3. srpna 1951 popraven. Mezi popravenými byli i dva katoličtí duchovní a též otec bratrů Plichtových. Těžce zraněný Stanislav Plichta se dočkal procesu až v únoru 1953, ačkoliv měl ochrnutou dolní polovinu těla, byl taktéž popraven. V návaznosti na babický případ proběhlo v letech 1951 až 1953 celkem 15 politicky motivovaných procesů, bylo odsouzeno 107 lidí, jedenáct z nich k trestu smrti, ostatní k souhrnnému trestu 1429 let odnětí svobody. Též rodiny odsouzených byly postiženy, nejčastěji nuceným vystěhováním z rodné vesnice do vysídleného pohraničí.

6. července 1951 se v Babicích konal státní pohřeb zavražděných funkcionářů místní organizace strany. Nad rakvemi promluvil ministr informací Václav Kopecký. Jeho projev jasně definoval oficiální ideologický výklad babických událostí a předznamenal rétoriku, s níž komunistická moc přistoupila k propagandistickému využití tohoto případu. Následující ukázky pochází právě z projevu ministra Kopeckého, jenž se posléze objevil i v rozhlase, paralelně vyšel i v denním tisku a objevil se též v propagandistické brožuře s názvem Babice.

(RÁZEK, Adolf: StB + justice, nástroje třídního boje v akci BABICE, Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 2002.)

Kontext (ad Téma)

CIC

Tajná kontrašpionážní služba americké armády (Counter Intelligence Corps), která zřídila ve Vídni centrum pro uprchlíky a organizovala též tzv. agenty-chodce. Většinou právě uprchlíky z poúnorové ČSR, kteří se vraceli do republiky, aby získali zpravodajsky hodnotné informace a případně podpořili protikomunistický odboj. K vedoucím důstojníkům československého oddělení CIC ve Vídni patřil major československé armády Miloš Knorr.

Kulaci

Výraz „kulak“ si komunistická ideologie vypůjčila z ruštiny (кулак – pěst). Sovětští bolševici tak označovali majetnější rolníky, kteří se bránili násilně prováděnému zestátnění zemědělské půdy. Odhaduje se, že v Sovětském svazu padlo v třicátých letech stalinské kolektivizaci za oběť až 5 milionů lidí (zejména kvůli cíleně vyvolanému hladomoru). Českoslovenští komunisté tento výraz v padesátých letech převzali a označovali jím zemědělce s výměrou půdy nad 20 později nad 15 hektarů. Kulak (de facto tradiční český sedlák) měl představovat vesnického boháče, jehož majetek údajně vyrostl z bezohledného vykořisťování venkovského proletariátu. Tímto výrazem byli často označováni též odpůrci kolektivizace z řad drobných zemědělců.